Po loňské sezóně, kdy se žákům Dukly Liberec U14M, v sestavě složené po dohodě ze čtyř oddílů libereckého kraje, podařilo vybojovat republikovou medaili za celkové třetí místo, se obdobný výběr pod taktovkou zkušeného trenéra Sokola Mn. Hradiště Jirky Skřivana začal skládat již v roce 2024. Ovšem až na začátku ledna se podařilo splnit hlavní podmínky trenéra, aby se tým scházel na dva tréninky týdně a hráči se mohli na plánovaný vrchol sezóny dobře připravit. Od ledna se tedy naplno rozjela společná příprava pod vedením více trenérů z oddílů Dukly a Slávie Liberec, BC Vratislavice i Sokola MH. Komplikací bylo zranění jednoho z plánovaných základních blokařů Honzy Dostála, které ho vyřadilo z přípravy na více než měsíc a jeho roli tak musel převzít první náhradník na tento post Ondra Mucha, který s tím statečně bojoval a v trénincích se výrazně zlepšoval.
Příprava byla směřována k dubnové kvalifikaci MČR a následně jsme očekávali, že se bez problémů kvalifikujeme i do finále. Ovšem kvalifikační skupina, do které byl náš tým nalosován, byla složena z družstev Tesla Brno, Volejbal Svitavy, SKV Kolín a VSK Český Krumlov. Když jsme jeli do Havlíčkova Brodu na kvalifikaci, tušili jsme sílu soupeřů, ale věřili našemu týmu. Ovšem hned první zápas proti Tesle Brno náš tým mentálně nezvládl, nehrál podle představ trenérů a vyráběl velké množství chyb. Díky tomu prohrál první set. Ve druhém se role otočily a za kratší konec tahala tentokrát Tesla, když se Dukla výrazně zlepšila na podání a v přesnosti přihrávky, díky tomu bylo naše družstvo důraznější na síti a donutilo soupeře k chybám. Druhý set jsme tak s převahou získali a věřili jsme si i na rozhodující třetí sadu. Zde se ovšem opakovala situace z prvního setu a soupeř nás přehrál větší koncentrací. Když jsme se v závěru nadechli k obratu srazilo nás za stavu 13:14 zkažené podání a byl konec.
Poté jsme s výraznou převahou porazili Kolín i Český Krumlov a po pauze na oběd jsme šli do boje proti týmu Svitav. Zde jsme podali mnohem lepší výkon než proti Brnu, ale také soupeř se překonával v obětavosti a bojovnosti. Na naší hře byla ještě znát nesehranost a kluci ze Svitav díky lepšímu týmovému výkonu zvládli a vyhráli obě koncovky. Naše vzájemné utkání bylo sice komentováno jako nejlepší volejbal dne, ale co nám to bylo platné, když jsme nebyli ani na prvním a ani na druhém místě ve skupině. Museli jsme tak čekat až na spočítání výsledků ostatních kvalifikačních skupin a teprve poté jsme se dozvěděli, že postupujeme jako jeden z lepších třetích do finálového turnaje. Kvalifikace byla pro nás všechny velkou výstrahou, že nelze přistupovat k volejbalu bohorovně, ale do každého utkání musíme jít s respektem k soupeři a se snahou podat náš nejlepší výkon. Jen tak můžeme být úspěšní.
Následovaly dva týdny tréninků, kde jsme se snažili zlepšit spolupráci nahrávače se středáky, nahrávku do kůlu a zapracovat na lepší přihrávce a na týmovém pojetí. Jako trenéři jsme měli pocit, že se naše hra lepší, ale poslední trénink před finále byl zas připomínkou nezodpovědné hry z kvalifikace. Ale to už bylo jen poslední varování. V pátek 25.4. se naše výprava přesunula do Hradce Králové do haly Slávie, kde se celý víkend měla snažit o co nejlepší výsledky. První překážkou v cestě byli staří známí z kvalifikace – Tesla Brno. Naši hráči k zápasu přistoupili zodpovědně, ale s velkou chutí soupeři oplatit porážku z kvaldy. První sada byla zcela v naší režii a také ve druhé jsme postupně navyšovali náš náskok. Zlom přišel za stavu 24:19, kdy se nám nepovedlo několik útoků a nevynucenými chybami jsme soupeři umožnili vyrovnat. Následovalo vystřídání smečařů, kdy do týmu naskočil mladý Jonáš Hořínek, který si zkušeně první útok uhrál a následně ulívkou vybojoval náš další mečbol. V závěru pomohl družstvu ještě na podání a první zápas a první vítězství bylo doma, Dukla – Brno 2:0 (16,25). Po hodinové pauze jsme se kvalitně rozcvičili a za 35 minut vyřídili Orion Praha 2:0 (7,10). Po pátku jsme se tak jeli ubytovat se šesti body na kontě a s vedením ve skupině.
Sobotní boje odstartoval náš zápas proti Lvům Praha, kdy jsme si vybrali slabší výkon a množstvím chyb jsme soupeři povolili držet krok až do vyrovnané koncovky. Tu jsme naštěstí zvládli. Druhá sada byla zcela jiná, když dostali kluci úkol soupeře přehrát rozdílem dvou tříd a nepovolit mu více než 10 bodů. Skvěle to rozjel nahrávač Filip Buchholz na podání, vedli jsme 10:0 a soupeř si vyčerpal oddechové časy. Ještě za stavu 24:9 to vypadalo na splněný úkol, ale pak stejný Filip zbytečně zkazil podání a následné dva body získal také soupeř po chybě na přihrávce a v útoku. Tedy výhra 2:0 (22,12), ale nesplněný úkol a následovalo drobné posilovací cvičení pro celý tým.
Odpoledne nás v posledním utkání základní skupiny čekal VK Rousínov, tedy další jihomoravský celek. Ten hrál v první sadě absolutně bezchybně, ale přesto jsme ho ve vyrovnané koncovce zdolali. Druhý set už byl výrazně jasnější, když nám soupeř už začal pomáhat chybami. Konečný výsledek Dukla – Rousínov hovoří pro nás 2:0 (24,17), ale v první sadě to byla těžká fuška. Po základní skupině se první tři týmy z naší skupiny spojily do E skupiny s týmy z A grupy. Postupně nás tak čekaly souboje s VAM Olomouc, VK Rychnov a SK Prosek. V sobotu jsme zdolali Olomouc 2:0 (12,15) i Rychnov 2:0 (16,17), proti Olomouci si zahrála i celá lavička a proti Rychnovu jsme museli máknout naplno, ale po výhře nad ním už bylo jasné, že do semifinále půjdeme z prvního místa. Prosek totiž sehrál třetí set jak s Rousínovem, tak Teslou, se kterou nakonec dokonce prohrál. Na večeři jsme si tak dali medailonky, abychom se připravili na nedělní boje o medaile.
Nedělní program jsme zahájili proti SK Prosek, který se v případě jeho výhry mohl posunout také do semifinále na úkor Tesly. My jsme se ale rozhodli netaktizovat a sehráli jsme asi nejlepší zápas turnaje. Všichni hráči odvedli maximum a loňský mistr Prosek neměl nárok. Výborné podání, skvělá obrana na síti, v poli nespadl míč uhraný přes blok, bezchybná přihrávka i nahrávka, chytrý i důrazný útok. Tento zápas jsme si fakt užili. Dukla – Prosek 2:0 (8,18). Poté jsme se již chystali na semifiunále, kdy nám byly přisouzeny stejně jako loni České Budějovice. První sadu jsme pokračovali ve výkonu z předchozího zápasu a soupeře zničili s desítkou. Ovšem druhá sada byl druhý hluchý set, který jsme v HK předvedli. Najednou se nedařilo nic, chyby na podání, přihrávce i nahrávce a v útoku a Budějky si došly pro tiebreak. V něm se nám ale zas povedlo nahodit MOTORY a celkem snadno jsme dokráčeli do finále. 2:1 (10,-17,7)
Naprosto vyrovnané bylo druhé semifinále, kde ale Tesla po prvním superdlouhém setu zničila ve druhém Svitavy 2:0 (29,10). A tak bylo finále opakováním našeho úvodního utkání šampionátu. S doprovodem speakera, který vytvářel extraligovou kulisu jsme zdolali i napodruhé Teslu Brno 2:0 (12,20) po velmi dobrém a bojovném výkonu našeho týmu, který byl lepší ve všech činnostech. Po necelé hodině finále tak mohla explodovat naše radost naplno a dětské šampáňo i slzy štěstí nám tekly proudem. Pro všechny z nás to byl splněný sen a odměna za odvedenou práci.
Ještě bych se zastavil u kluků, kteří tohoto úspěchu dosáhli. Kdyby bylo dost individuálních ocenění a nemuseli jsme se o ně dělit s dalšími týmy z finálové čtyřky, tak za nedělní výkony by zasluhovali ocenění hráči na všech postech. Oficiálně sice byli oceněni jako nejlepší nahrávač Filip Fíla Buchholz, blokař Ondra Praži Pražák a osobnost turnaje naše skvělé libero Ondra Kopi Kopáček, ale v nominaci byli i ostatní naši hráči, na které už ocenění nevyšla. Kapitán Štěpán Kašík byl hnacím motorem našeho týmu a byl za mě stejně výraznou osobností jako Kopi, Tomáš Votrubec hrál nenápadně, ale ve všech činnostech byl naprosto precizní. Tom Veselý exceloval na podání i na útoku, kde jeho výkon rostl od zápasu k zápasu. Na druhém bloku se střídali Jan Dostál a Ondra Mucha, střídajícím smečařem a cenným žolíkem byl Jonáš Hořínek, zahráli si i druhý nahrávač Vašek Snopek a podávající libero Ondra Durec. O atmosféru na lavičce se staral nehrající kapitán lavičky Michal Picek.
Kluci vytvořili skvělou partu, která se navzájem podporovala, Štěpa i Praži a Kopi obíhali mezi výměnami ostatní a hecovali je k plnému soustředění i nasazení. Výsledkem byla hra, kdy tým do puntíku plnil pokyny trenérů a svým bezchybným přístupem a hrou deptal morálku soupeřů. Všichni hráči si volali na míče, přesně je rozehrávali pro nahrávače, který pestrou hrou na úrovni starších žáků rozkládal obranu soupeře. Vše pak dokonali naši důrazní útočníci na všech postech. Byla to radost se dívat, jak jim to šlo a s Romanem jsme si to fakt užili.
Nezbývá než si zaskandovat s naším sportovním ředitelem:
TAK JSME MISTŘI NO A CO, NO A CO, NO A CO! TAK JSME MISTŘI NO A CO, NO A CO, NO A CO! MISTŘI !!! MISTŘI !!!
