Jednota byla založena 12. října 1863, rok po založení Tělocvičné jednoty pražské a měla tehdy necelých 50 členů – mužů. V počátcích činnosti jednoty šlo spíše o vlastenecké nadšení bez cílevědomého programu. Teprve později při nárůstu členstva a stanovení obsahu cvičení jedním ze zakladatelů Sokola Dr. Tyršem bylo zavedeno kromě nácviku prostných též cvičení na nářadí, skok „dalekovysoký“ a zápas. Prvního všesokolského sletu v roce 1882 se již zúčastnili i členové mnichovohradišťského Sokola . V 1902 se členstvo rozšířilo o ženy. Cvičilo se v tanečním sále hostince U černého orla na náměstí ( v majetku Sokola ) a na volných prostranstvích. V roce 1904 byl položen základní kámen ke stavbě sokolovny, která byla slavnostně otevřena až v roce 1919. Známy jsou údaje o počtu členů z roku 1913, kdy měl Sokol MH 180 mužů a 25 žen. Po vzniku republiky v roce 1919 již cvičilo 281 mužů, 59 žen, 38 dorostenců, 15 dorostenek, 45 žáků a 100 žákyň. Veškeré náklady na zakoupení pozemku, stavbu sokolovny a její vybavení byly hrazeny z příspěvků členů a darů od občanů města.

Tehdy se v sokolovně promítaly filmy, v malém sále sokolovny se hrálo divadlo. Sokol měl i velmi dobrou dechovou kapelu. Pravidelně se pořádaly akademie, za sokolovnou bylo upraveno cvičiště pro gymnastiku a lehkou atletiku. K plaveckému výcviku se využívaly prostory veslařsko-plaveckého klubu u bývalé Fruty. V roce 1930 vznikl lyžařský oddíl, který pořádal zájezdy, výlety i místní přebory na Horce. V téže době vznikl i oddíl odbíjené, velmi aktivní turistický oddíl, ženy hrály českou házenou. V roce 1935 se vytvořil oddíl stolního tenisu a v dalším roce oddíl košíkové a oddíl tenistů, kteří hráli na hřišti v zámecké zahradě. Vysoká byla úroveň gymnastiky, tehdejší člen oddílu Jaroslav Zahrádka byl členem širšího výběru československých gymnastů na olympijské hry v roce 1936.V roce 1937 měl Sokol 355 dospělých členů, 39 dorostu a 160 žactva. Bylo vybudováno ústřední topení v sokolovně a ve velkém sále se cvičilo pouze na nářadí.

V době okupace byla sokolská organizace zakázána a na podzim 1941 byli spolu s ostatními funkcionáři tělocvičných jednot v České republice zatčeni přední činovníci Sokola Mnichovo Hradiště. Byli odvezeni do koncentračního tábora Mauthausen a již se nevrátili. Jednalo se o starostu Stanislava Malého, místostarostu Antonína Palduse, pokladníka Františka Ehlemana a Adolfa Stoupu.

V červnu 1945, ihned po ukončení 2. světové války došlo spontánně k obnovení činnosti sokolské organizace. Byly pořádány letní tábory, akademie, plesy, cvičilo se v sokolovně i na hřišti, došlo k rozvoji sportů. Tehdy bylo registrováno 138 dospělých, 78 dorostu a 88 žactva. Rok po konání IX. všesokolského sletu v roce 1948 v Praze, došlo k sjednocení všech tělovýchovných organizací ještě pod názvem TJ Sokol. V roce 1952 pak byl podle paragrafu 13 zák. č.71/52 Sb. Sokol zrušen, majetek znárodněn a v případě Sokola Mnichovo Hradiště převeden na národní podnik AZNP a posléze na jeho Tělocvičnou jednotu Spartak.

Z historických artefaktů byly dochovány pouze 3 prapory, 1 z r. 1863 a 2 z r. 1945. Nebyla nalezena zakládací listina, kronika, ani dobové fotografie s výjimkou několika, zachycujících stavbu sokolovny a cvičení.

Snaha o obnovení činnosti T.J. Sokol Mnichovo Hradiště vyústila po roce 1990 v její znovuustavení až v prosinci 1997 a byla dovršena rozhodnutím Krajského soudu v Praze a následnou dohodou o navrácení majetkových práv v únoru 1998. V současnosti je v majetku Sokola objekt sokolovny, přilehlý sportovní areál s volejbalovými kurty, klubovnou a plochou pro budoucí víceúčelové hřiště. Patří mu též sportovní hřiště ve Veselé-Hradišti.

Pozn.: Sokol byl od svého založení zakázán celkem třikrát. Byl nepohodlným pro všechny totalitní režimy našich dějin. Poprvé se tak stalo za války v roce 1915, podruhé byl zlikvidován nacisty v roce 1941 a potřetí jej pohltila „sjednocená tělovýchova“ po roce 1948. Snaha o obnovení Sokola v roce 1968 byla přerušena normalizací a teprve v lednu 1990 bylo Sokolu (již po čtvrté) umožněno pokračovat v čínnosti.