V r. 1904 slavila těl. jednota Sokol v Mnichově Hradišti už 10. výročí svého založení. Patřila tedy k jedněm z nejstarších. Otázka, kde se bude tento rok konat slet Fügnerovy pojizerské župy, byla proto předeni zodpovězena. Na cvičiště V lipách poblíž zámku se ve dnech 13.-11. 8. dostavilo na 820 cvičenců – mužů, žen i dorostenců. Při té příležitosti byl položen základní kámen ke stavbě budoucí sokolovny. Její návrh, jak ukazuje k této události vydaná pohlednice, byl řešen v novorenesančním slohou a působil neobyčejně honosně.
Po skončení slavnostního sletu nastaly sokolům prozaičtější starosti, jak na ni získat finanční prostředky. Rozpočet na stavbu několikanásobně převyšoval stav sokolské pokladny. Zahájení výstavby bylo proto stále odkládáno. Nakonec i myšlenka její realizace na okraji města byla zpochybňována. Převládl názor, že by se lépe vyjímala někde v centru. Vhodný pozemek byl nalezen v Boleslavské ulici (dnes Víta Nejedlého), jeho tvaru se však projekt musel podřídit. Provozní místnosti byly umístěny s výhledem do ulice, cvičební sál o rozměrech 18 x 11 ni směřoval dozadu do zahrady. Autory nového projektu byli stavitelé Jar. Hrdý a Fr. Dámec. Finance stále ještě nebyly pohromadě, sokolové však počítali s půjčkou.
Stavět se začalo v tu nejnevhodnější možnou dobu – v polovině roku 1915, tedy uprostřed světové války. V jejím průběhu docházelo k velké inflaci, peníze rychle ztrácely na hodnotě a stavba se nezadržitelně prodražovala. Sokolové se snažili získat finance pořádáním příležitostných akcí. Např. 3. února 1918 se v sále městské radnice konala jejich akademie, jejíž výnos byl uložení do stavebního fondu sokolovny. Ani to nestačilo a do konce války tak budova stále ještě nebyla hotova. Na dokončovací práce se muselo ještě v r. 1919 zapůjčit 70 000 Kčs a to i přesto, že původní projekt ústředního topení byl opuštěn a zavedeno pouze topení lokální. Vydatně pomohlo obecní zastupitelstvo, když sokolům udělilo výnosnou koncesi pro pořádání filmových představní. A tak teprve po patnácti letech od položení základního kamene opět při příležitosti sokolského sletu Fügnerovy župy dne 27. 7. 1919, mohl stavitel Josef Kobosil slavnostně předat klíče od dokončeného objektu.
(úryvek z knihy: Stoleté příběhy – Karel Čermák, 2010)
Sokolovna ve 20. letech 20. století
V letech 1977–1978 proběhla generální oprava sokolovny, přístavba bytu správce a přístavba malé tělocvičny. Veškeré zdobné prvky byly z budovy odstraněny, včetně sokolů před vchodem a hesel v interiéru. Budova byla přestříkána břízolitem do bílošedé podoby, která ji zůstala dodnes. Znak Sokola nahradil nový, a to Tělovýchovné jednoty SPARTAK LIAZ.
Sokolovna před generální opravou rok 1977 
Sokolovna po generální opravě v roce 1979
V devadesátých letech se sokolovna navrátila znovu ustanovené jednotě, která na ni opět vrátila znak Sokola.
Jediné dochované artefakty, jsou dvě sochy sokolů, ze sloupů před budovou. V době generálních oprav je bratři a sestry pečlivě uklidili.
Aleš Rychlý, vzdělavatel jednoty